Uplynula třetina prázdnin a na vzpomínky spojené s distančním vzděláváním pomalu „sedá prach“. Pokud Vás zajímá, jak naši žáci dálkové vzdělávání zvládali, pak právě pro Vás je následující článek. Níže jsou totiž zpracované odpovědi na otázky, kterými jsme v květnu zjišťovali, co dětem působí problémy a co jim naopak na tomto způsobu vzdělávání vyhovuje. Náš dotazník vyplnilo 197 respondentů, přičemž za děti z nejnižších ročníků odpovídali jejich rodiče.  

Zajímá Vás, jaké to období bylo z pohledu dětí? Tedy se usaďte, udělejte si třeba kávu a čtěte. Snad to bude i pro Vás zajímavé čtení… 

(Pozn: V dotazníku vybírali žáci jednu odpověď z uvedené nabídky, u několika otázek mohli doplnit i svůj komentář. Pokud některé komentáře uvádíme, jsou zkopírovány a ponechány v původních tvarech, pro lepší orientaci jsou psané kurzívou...)

 

Četnost odpovědí podle ročníků

První otázka zjišťovala, do jaké třídy žák chodí. Nejvyšší procento z celkového počtu odpovědí jsme dostali od žáků 8. ročníku…

• 17 % odpovědí bylo od žáků z 8. tříd, které jsou 3. nejpočetnějším ročníkem
• 14 % odpovědí bylo od žáků z 5. tříd
• po 10-12 % odpovědí bylo od žáků z 1., 3., 4., 6. a 7. třídy
• 8-10 % odpovědí bylo od žáků z 2. třídy, které jsou nejméně početným ročníkem
• 4 % odpovědí bylo od žáků z 9. třídy

 

Povinná část úkolů

Respondenti vybírali ze čtyř možností, přičemž nejčastější odpovědí byla druhá:

• Zvládnu vše bez cizí pomoci – 26 %
• Stihnu vše, ale potřebuji něčí pomoc – 61 %
• Zvládnu většinu – 10 %
• Zvládnu jen menší část – 3 %

Ti, kteří vybrali odpověď „nezvládnu všechno“, měli možnost svou odpověď upřesnit. Nejčastěji se objevovala poznámka, že někdy něčemu nerozumí a potřebují pomoc s vysvětlením zadání. Často se objevovalo, že s úkoly dětem pomáhá maminka. Zajímavé bylo přiznání dítěte, že má problém se soustředěním, a vtipná poznámka jiného dítěte, že na to nemá čas :)

 

Nepovinná část úkolů

I v této části měli žáci na výběr čtyři možnosti a také v tomto případě svou odpověď poté mohli upřesnit. Ze čtyř možností byla opět nejčetnější ta druhá:

• Většinou dělám i všechny nepovinné úkoly – 24 %
• Většinou udělám i nějaké nepovinné úkoly – 36 %
• Nepovinné úkoly dělám výjimečně – 24 %
• Nepovinné úkoly nedělám – 16 %

Zde jsou některé z komentářů, kterými respondenti svou předchozí odpověď upřesnili:

• záleží na předmětu
• jen když si chci vylepšit známku
• dělám vše, nepovinné úkoly beru jako povinné
• protože to chtějí rodiče
• máma mě nutí 
• nedokážu se přinutit k práci, takže nepovinné úkoly pak nestihnu

 

Kdo Ti při vypracovávání úkolů pomáhá?

• Vše vypracuji sám – 12 %
• Většinu vypracuji sám, když potřebuji, požádám o pomoc někoho druhého – 30 %
• Vypracovávám většinou pod dohledem někoho druhého – 14 % úkoly
• zbylých 44 % dotazovaných vybrala odpověď „Jiné“, kterou doplnila konkrétním údajem o tom, kdo s úkoly pomáhal

Z uvedených odpovědí vyplývá, že alespoň občasnou pomoc druhého potřebovalo celkem 74 % žáků… Jako svého pomocníka, na kterého se obraceli, žáci nejčastěji uváděli rodiče (mamku častěji než taťku), sourozence nebo spolužáky. Pomáhali ale i další – teta, strejda, babička, nebo Emča a Libor :). Některé děti uvedly, že úkoly vypracovávají ve skupinkách, což jsme my poznali podle toho, že občas chlapec odevzdal práci s ženskými koncovkami nebo opačně :).

 

Co Ti v úkolech chybí a co Ti naopak připadá zbytečné?

Jsme rádi, že nejčastější odpovědí na tuto otázku bylo: nic, Nic,  nic :), Nic mi nechybí, Asi nic, Nevím, všechno mi připadá v pohodě… a tak podobně.

Druhou  nejčastější odpovědí bylo, že jsou zbytečné nepovinné úkoly. K tom můžeme dodat jen to, že právě proto byly nepovinné, aby je mohli dělat jen ti, kteří chtěli. Od některých rodičů jsme v průběhu distančního vzdělávání dostali „poptávku“ na navýšení úkolů. Řada dětí si totiž se všemi povinnými i nepovinnými úkoly poradila snadno a rychle, takže škole v součtu nevěnovali ani tolik času, kolik by jí věnovali prezenčně… Nevýhodu v tomto případě měly ty děti, které nepovinné úkoly vypracovávat nechtěly, ale přehlasovali je rodiče :)

Ze zbývajících odpovědí, které se objevovaly jednotlivě, vybíráme:

• chybí mi referáty hlavně o dinosaurech
• zbytečné je dávat úkoly, když je on-line výuka, nic mi nechybí
• chybí mi víc vybarvovacích a legračních úkolů
• chybí mi tělocvik a zbytečná mi připadá čeština a angličtina
• chybí mi vyrábění
• nevim ale neco urcite ano jenom si ted nemuzu vzpomenout

 

Který předmět Tě v této době nejvíce baví a proč?

Dělat podrobnou statistiku oblíbenosti předmětů by bylo velmi komplikované, a tak jen uvedeme, že mezi oblíbenými se objevily všechny předměty, které existují. Několikrát se objevila odpověď všechno, na druhou stranu se jednou objevila i odpověď nic.

Pro zajímavost uvádíme pár unikátních odpovědí:

• abych byl upřímný, je mi to jedno
• všechny mě baví, vždy mi vytvoří úsměv na tváři 
• dějepis, protože je nejlehčí
• nejvíce mě baví němčina, netrvá moc dlouho a docela mi to i jde
• angličtina protože paní učitelka … nám to podává zábavnou formou
• chemie, protože se dozvídám množství zajímavých informací a seznamuji se s pojmy, které jsem v minulosti již slyšel, ale nevěděl jsem jejich význam.
• výtvarka - nejsem u kreslení tak zamazaný
• asi český jazyk, protože ho máme s naší třídní učitelkou
• přírodověda protože jí dělám s mamkou
• fyzika-pokusy
• matematika - syn je technický typ a matematika mu přijde logická

 

Který předmět Tě v této době nejméně baví a proč?

Každý z předmětů někomu vadí a důvody mohou být různé – protože mi to nejde, protože je toho moc, protože mě nebaví látka, …  Na druhou stranu se mnohokrát (cca 30 x) objevila odpověď, ze které je patrné, že dítě nemá problém s žádným z předmětů – to byly odpovědi typu: žádný, baví mě vše, nic, není žádný takový apod.

 

Jak Ti dálkové vzdělávání vyhovuje?

• nevyhovuje – 57 %
• vyhovuje mí víc než docházka do školy – 43 %

Dalo by se říci, že je to „půl na půl“. To, že některým dětem dálkové vzdělávání vyhovovalo a některým naopak, vnímali intenzivně i učitelé. Zatímco některé děti ve škole fungují výborně, při domácím vzděláváním jim chyběl pravidelný režim a "přísná ruka", proto se nedokázali k učení přinutit. Naopak byla velká řada dětí, které mají ve škole problémy, ale domácí klid a individuální přístup učitele jim vyloženě vyhovovaly, takže jejich výkony se znatelně zlepšily.

 

Pozitiva… Jaké výhody má toto období z Tvého pohledu

Odpovídali i ti, kteří v předchozí otázce uvedli, že jim dálková výuka nevyhovuje. Nejčastěji se objevovaly tyto odpovědi:

• můžu si úkoly dělat, kdy chci
• mohu déle spát
• mám víc volného času
• nemusím chodit spát brzo 

Poměrně často se opakovaly odpovědi tohoto typu:

• naučila jsem se pracovat s počítačem
• musela jsem se naučit být více samostatná
• více času s rodiči
• dostáváme méně úkolů než ve škole

A jedinečné, avšak zajímavé, byly tyto:

• nedostávám známky
• naučila jsem se používat Edookit
• neruší mě spolužáci
• nikdo se mi nesměje, když se mi něco nepovede, …
• lépe se učím
• nenosím těžkou tašku
• můžu při dělání úkolů poslouchat písničky nebo jíst, což ve škole nejde 
• nemá žádné výhody
• nemusím řešit předměty, které mají v názvu „výchova“
• začala jsem si vážit věcí, které dřív byly samozřejmé
• naučil jsem se vařit
• mám víc času na přemýšlení

 

Negativa… Jaké nevýhody má toto období z Tvého pohledu

Na tuto otázku mohli odpovídat i ti, kteří uvedli, že jim dálková výuka vyhovuje. Nejčastěji se objevovaly tyto odpovědi:

• chybí mi spolužáci
• nedokážu se dokopat jít dělat úkoly
• nedělali jsme zábavné předměty (výchovy)
• chybí mi kontakt s učitelem, moci se ho zeptat, když něčemu nerozumím

Z dalších odpovědí vybíráme:

• nejsou kroužky
• počítač se seká
• nedostáváme známky a já nevím, jaké budu mít vysvědčení
• doma je mnoho jiných činností, které lze dělat a jsou zábavnější než škola a je těžké udržet pozornost na školu
• všechno, potvrzování, posílání, meetingy atd.
• musím víc pracovat než ve škole, kdy odpovídají i ostatní

Z několika odpovědí nám bylo trošku smutno:

• Chybí mi paní učitelka, kamarádi, rád bych se do školy vrátil.
• Jsme sami doma. Rodiče jsou v práci.

A jiné nás naopak pobavily, např. toto negativum, které uzavření škol jednomu našemu žákovi/žákyni přineslo:

• víc uklízení

 

Kolik času denně škole věnuješ? (uveď průměrný čas na den)

I když jsme v průběhu distančního vzdělávání zaznamenaly hlasy o tom, že jsou zahlceny úkoly, z dotazníku vyplynulo, že to byly ojedinělé případy...

• necelá 4 % věnuje škole cca 6 hodin a více
• 8 % věnuje škole cca 5 hodin
• 18 % věnuje škole cca 4 hodiny
• 35 % věnuje škole cca 3 hodiny
• 35 % věnuje škole cca 2 hodiny nebo méně

 

Zkus objektivně hodnotit, jak školní práci zvládáš

• 70 % - myslím, že zvládám dobře
• 14 % - dělám maximum, co je v mých silách, a stejně to nestačí
• 16 % - mohl/a bych dělat víc a lépe

 

Chceš něco doplnit k předchozí otázce?

Asi nejlépe vystihuje doplňkové odpovědi tato: Mám problém se přinutit dělat úkoly. Když se ale přinutím, zvládám.

 

Po čem se Ti v těchto dnech stýská?

Tři odpovědi se opakovaly:

• 80 % žáků uvedlo, že se jim stýská po spolužácích
• 59 % uvedlo, že se jim stýská po učitelích
• 6 % uvedlo, že po ničem 

Výsledky jsou ale zkreslené, protože mezi ojedinělými (tedy jedinečnými, vyskytujícími se pouze 1 x) se objevily tyto odpovědi:

• po všech
• po některých spolužácích
• po kamarádech
• po klasickém učení
• po učitelích i spolužácích
• po škole
• po kuchařkách

… a řada dalších forem, které vlastně vystihují to podobné – dětem v době izolace chyběly sociální kontakty…

 

Chceš něco dodat k dálkovému vzdělávání, na co jsme se nezeptali?

Tuto nepovinnou otázku zodpovědělo 54 respondentů (záměrně nepíši žáků, protože dotazník někdy za malé děti vyplňovali rodiče). Většinou byly odpověď i negativní, tedy ve smyslu: ne, nechci, asi ne, děkuji, asi ani ne… apod.

Přesto se zde objevilo pár poznámek, na které by se slušelo reagovat.

• Více on line výuky; 1x týdně 30 minut je málo
  • Toho jsme si byli vědomi, a tak jsme i nejmladším dětem zavedli druhou hodinu, takže on-line výuka měla pak už probíhat ve frekvenci 2 x týdně vyučovací hodina
• Webinare byly fain. Ale mohly by byt kazdy den, jako je normalni vyuka ve skole. Uz pro zachovani nejakeho pravidelneho rytmu vyuky. Pani ucitelka muze lepe nejaka temata uvest a vysvetlit tak, jak to deti ve veku 7 let potrebuji slyset. Rodice pak mohou dohlednout jen na psani pisanky, pocitani prikladu apod.
• Přijde mi, že hlavní část výuky se měla odehrávat V online hodinách a ne v domácích úkolech
  • Rozumím těmto názorům a souhlasím s nimi
  • Vysílali jsme nejvíc, jak jsme v našich podmínkách v danou situaci mohli – měli jsme pořízenou licenci na čtyři paralelní virtuální učebny a rozvrh byl zcela vytížen nejen dopoledne, ale některé hodiny jsme přesunuli i na odpoledne…
  • Určitě jsme mohli „vysílat“ i více (s vyššími náklady při rozšíření licence, nebo jinými „kanály“ – tady se nabízí diskuse, proč jsme používali, co jsme používali, a proč jsme nepoužívali to, co používal někdo jiný, ale tato diskuse by nikam nevedla – to je stejné, jako diskutovat o tom, proč si někdo koupí Audi a ne Volvo nebo Volkswagen...
  • Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že spousta škol on-line hodiny nezavedla vůbec a některé školy prý ani dětem za celou dobu neposkytli žádnou zpětnou vazbu – učitelé jen zadávali úkoly a žáci posílali vypracované úkoly do školy… Vůbec se tím nezříkám odpovědnosti za to, jak jsme se k dálkovému vzdělávání postavili na naší škole, jen se na lahev snažím dívat jako na poloplnou, než na poloprázdnou. Tím spíš, že už ji dolít do plna nelze :)
• Hodně mi pomáhá video výuka s paní učitelkou - myslím tím online setkání (ne natáčená videa - ta mě baví méně, protože vysvětlování od paní učitelky trvá dlouho).
  • pokud paní učitelka natáčí výklad na video, záměrně mluví klidně a pomalu, aby většina dětí stačila pochopit… pokud někdo nestihne, pustí si znova, pokud je pár jedinců, kteří by uvítali výklad rychlejší, je to v pořádku – zdá se mi to lepší varianta, než aby paní učitelka vykládala svým tempem a všichni si video museli pouštět opakovaně, aby její svižné myšlenkové pochody zachytili :)

Objevily se i takové komentáře, na které reagovat není třeba, protože není co říct:

• Nemám rád on-line výuku…
• Online setkání se mi docela líbí a vždycky je sranda, když píšeme do tabulek myší - je to vždycky nakřivo. Líbí se mi, že pracujeme s paní učitelkou v malé skupince…

… anebo takové, které nás potěšily:

• Jeste dodam, ze ocenuji snahu vsech. Nikdo na neco podobneho nebyl pripraven a reagovat rychle museli vsichni. Snad se to uz nebude opakovat. Ale kdo vi, co nas jeste ceka...
• Chci poděkovat učitelům, jak se snaží nám pomoc.
• Mám se fajn :)  

… nebo i pobavily:

• Tatínek říká, že mu chybí školní mléko
• Chci do školy (Pozn.: kdo by to byl kdy řekl, že takovou větu od dětí někdy uslyšíme ...)
• Chtěl bych mít referát o dinosaurech… (Pozn.: Asi se budu muset do dotazníků ponořit hlouběji, abych se dopátrala, kterou paní učitelku budu muset požádat, aby v září zadala některému svému žákovi referát o dinosaurech ...)

 

 

Všem 197 žákům nebo rodičům, kteří náš dotazník vyplnili, ještě jednou touto cestou děkuji, zpětná vazba je pro nás velmi důležitá a utvrdila nás v přesvědčení, že jsme to nedělali špatně.

Přestože se všichni na osobní setkání se žáky těšíme, na toto korona-období nechceme úplně zapomenout – něco nám totiž toto období i dalo. Naučili jsme se pracovat v nových prostředích a s novými didaktickými nástroji, a tak díky tomu možná budeme umět lépe pomoci i žákům dlouhodobě nemocným, kteří se do podobné sociální izolace mohou dostat i bez korona-krize.

 

Jitka Krůtová, ředitelka školy